Lavičky zející prázdnotou na osamocených a nepříjemně ponurých místech.

Lavičky s vepsanou mystickou minulostí.

Dalo by se říct. Jen taková obyčejná a stará lavička k posezení. Nic jiného. Když však zapojíte své smysly a představy, zjistíte, že je to celé trochu jinak. Zvláště, pokud je lavička na nepříliš příjemném místě. Stačí si jen představit toto samé místo s tou samou lavičkou, jen o několik let zpátky. Čím více let zpátky Vám mysl a představy dovolí jít, tím hlouběji a vlastně strašidelněji na Vás místo působí. Opět hrají velkou roli stíny, šero, zvláštní svit slunce a ticho. Mystické místo je přímo před Vámi. Napadlo Vás někdy, že na takovéto lavičce sedělo třeba i tisíce lidí? A v momentě když si uvědomíte, že lavička, která je opravdu hodně stará, zanechala na sobě jakési otisky všech, co na ni jednou usedli? Mnoho z těchto lidí zcela jistě již nežije. A přitom, každý tento člověk měl nějaký život, starosti, radosti, trápení. Najednou se zdá, že lavička na takovém ponurém a osamoceném místě by mohla nést název Lavička duchů. Čím více zpátky, tím více hlouběji do minulosti. Toto jsou lavičky s vepsanou minulostí. Toto jsou tajemné fotografie Déjá-vu.